Rozloučení

Vážení občané,

dovoluji si na následujících stránkách našeho zpravodaje ohlédnout se zpátky za průběhem mého funkčního období a společně s vámi zavzpomínat na události, které si někteří z vás pamatují, ale někteří tu třeba ještě nebydleli, jiní už v toku času zapomněli na to, jak vypadala naše obec před 16 lety.

Když jsme společně s Jarkem Podalem v roce 2010 založili nezávislou kandidátku PRO DRÁ- SOV, byla naším hlavním motorem snaha zamezit zbudování kruhového objezdu v centru Drásova. Tento plánovaný kruhový objezd by zabral velkou část plochy současného náměstí a centrum obce by tvořila defacto okružní křižovatka. V tom roce 2010 nepanovala v obci dobrá atmosféra. Do volebního boje vstoupila čtyři uskupení. Po obci se šířily tiskoviny osobního a invektivního charakteru a o mé osobě smyšlené fantasy. Tehdy na moji obranu veřejně vystoupil jeden z našich kandidátů – pan Ing. Božík Severin, který se po mém zvolení do funkce starostky stal mým mentorem a rádcem.

Začátek našeho působení na radnici byl extrémně náročný, protože bylo zahájeno budování splaškové kanalizace – největší investiční akce v historii Drásova. Bývalé vedení obce stavbu zahájilo, přestože ještě nebylo vydáno rozhodnutí o poskytnutí dotace, téměř rok se stavělo na dluh a nakonec nám byla dotace kvůli chybě ve výběrovém řízení ponížena o 30 milionů Kč. Naše nové zastupitelstvo tedy řídilo kompletně rozkopanou vesnici s nejasným finančním pokrytím. Administrativní zátěž pro nás „nováčky“ byla opravdu velmi náročná. Museli jsme pro všechny nemovitosti v Drásově vyřídit jednotlivá územní rozhodnutí na přípojky, kompletovat stovky spisů dle čísel popisných a vysvětlovat občanům, že kanalizace je důležitá. Mezitím jsem jezdila s panem starostou z Malhostovic do Prahy na ministerstva a prosila o finanční pomoc k dokrytí chybějících 30 milionů, což se nám nakonec prostřednictvím politického vlivu podařilo.

Kromě kanalizace jsme se hned z počátku pustili do řešení toho, co jsme v té době považovali za kritické. Na přiložených fotografiích vidíte stav některých míst v obci z té doby. Fotografie současného stavu netřeba přikládat, ten vidíme v reálu každý den.

Postupně jsme získávali zkušenosti, učili jsme se, jak obec řídit, kam zaměřit svou pozornost, kde získat finance. A tak započala naše, troufám si říci, úspěšná, éra v čele drásovské radnice.

V prvním funkčním období se nám podařilo s využitím úspěšné dotace IROP postavit novou mateřskou školu, zbudovat bezdrátový rozhlas, realizovat protipovodňová opatření, zrekonstruovat ulici U Parku, vyčistit drásovský potok, zbudovat dětské hřiště za obecním úřadem, obnovit drásovský park zničený vichřicí, zrekonstruovat vnitřní prostory hasičské zbrojnice a vybavit je novým nábytkem. Po dobu výstavby MŠ jsme se souhlasem farnosti zřídili detašované pracoviště školky na drásovské faře, kterou jsme z části zrekonstruovali. Pozornost jsme zaměřovali i na menší projekty a investice, aby obec postupně vzkvétala. Toto naše úsilí občané ocenili v komunálních volbách 2014.

Ve druhém funkčním obdob 2014–2018 jsme se snažili zaměřit své síly a aktivitu do infrastruktury, technických sítí, komunikací, školy a občanské vybavenosti. V tomto období jsme zrekonstruovali hasičský dům, zkapacitnili jsme přečerpávací stanici splaškové kanalizace u starého nádraží, zrekonstruovali jsme chodníky na ul. Všechovické a vysadili jsme novou veřejnou zeleň. Na náměstí v obecním domě jsme přebudovali prostory bývalé mateřské školy na nové učebny a vzniklo tu detašované pracoviště naší základní školy. Za sokolovnou jsme nechali postavit dřevěný stánek na občerstvení. Kompletně jsme zrekonstruovali ulici Vinohradskou, Rafandu a část ulice Nová. Opravili jsme kamennou zeď na drásovském hřbitově a márnici. Nemovitost Drábkových v centru obce jsme přestavěli na novou knihovnu. Zrekonstruovali jsme chodníky na ul. Čedlosy a vysadili novou zeleň. Vybudovali jsme nové sportoviště u fotbalového hřiště – tenisové kurty a otevřené kluziště se zázemím. Kompletně jsme zrekonstruovali památné kříže na území obce a u parku umístili nový bílý kříž. Zbudovali jsme novou komunikaci a chodníky na ul. Polní a hřiště pro tělesnou výchovu s běžeckou dráhou a doskočištěm v areálu školy.

Na základě úspěšných projektových žádostí jsme získali v tomto druhém funkčním období pro naši obec téměř 48 600 000 Kč.

Naše třetí volební období 2018–2022 bylo z mého pohledu to vůbec nejtěžší. Co se týká investičních akcí, bylo rekordní. V té době jsme z části z rozpočtu městyse Drásov a z části z dotací zrealizovali mnoho staveb. Největší byla nástavba základní školy na drásovském náměstí, která získala mimo jiné i ocenění v soutěži Náš evropský projekt. Dále jsme postavili novou cyklostezku do Čebína, novou budovu sportovního zázemí Drásovku, opravili jsme kompletně obecní úřad, zbudovali novou hřbitovní zeď v jižní části hřbitova, zrekonstruovali jsme chodníky v severní části ul. Všechovické, zrealizovali půdní vestavbu na hasičce, kde vznikly 2 obecní služební byty. Pořídili jsme na Rafandu nové workoutové a parkourové hřište, Fit stezku nad drásovským parkem, postavili jsme nové dětské hřiště Lodě u potoka, hasičům jsme pořídili novou Tatru, na náměstí novou fontánu… a mnoho dalších akcí a investic. Tento rozvoj jsme nepřerušili ani ve smutné době covidové, kdy byla řada omezení a vyřizování jednotlivých povolení a žádostí bylo velmi komplikované. Na podzim roku 2020 mne „opustil“ můj kolega Jarda Podal, který rezignoval na funkci místostarosty a stal se na plný úvazek farmářem. Ve funkci mého zástupce ho nahradil Zdeněk Sítař. V té době jsem pojala smělou myšlenku – zbudovat v centru obce kulturní zázemí, které by odpovídalo svým rozsahem a vybavením velikosti naší obce. Své vize jsem přenesla na papír, zadala projekt a společně s truhláři panem Dušanem

Paraskou a panem Jakubem Odehnalem jsme se pustili do postupné realizace dřevostaveb. Nejprve byl zbudován stánek a pergola, za nějaký čas pak zastřešené podium. Areál jsem doplnila parketem z leštěného betonu a udírnou. Tak vznikla naše Drásovská humna, která nám závidí nejen okolní vesnice, ale i města. Na tento svůj záměr jsem sehnala finanční dotaci od podniku Siemens (nyní Innomotics) ve výši 1 mil. korun. Zásluhu na Drásovských humnech má také Zdeněk Sítař, který byl zprostředkovatelem koupi části pozemku, který tehdy nebyl v majetku obce, ale v soukromém vlastnictví. Ve druhé polovině tohoto volebního období jsem iniciovala další akce – stanovení názvů ulic, výsadbu komunitní aleje, realizaci křížové cesty na zdi drásovského hřbitova, zavedení popelnic pro tříděný odpad přímo do domácností a vyhlášení architektonické soutěže na výstavbu domu pro seniory, včetně následného zadání projektu.

V roce 2022 jsem pak uskutečnila svůj dlouhodobý záměr odstranit v zadním traktu úřadu městyse staré nefunkční garáže a zrealizovat přístavbu zasedací místnosti. Tím vznikl krásný důstojný obřadní prostor, který je vybaven moderním nábytkem a má široké využití. V tomto volebním období jsme na základě úspěšných projektových žádostí získali pro městys Drásov téměř 53 500 00 Kč.

Čtvrté mé poslední volební období 2022– 2026 mě jako můj zástupce provázel pan místostarosta Martin Dvořák. Od samého začátku tohoto období jsem většinu svého času a intence vrhla do projektu rekonstrukce Zdravotního střediska. Na tuto investiční akci se mi podařilo sehnat financování ve výši cca 19 000 000 Kč z programu Regenerace brownfieldů pro podnikatelské využití Ministerstva průmyslu a obchodu. Nově zrekonstruované zdravotní středisko bylo nominováno do soutěže Cesty proměn a jeho prezentace byla součástí putovní výstavy, která se uskutečnila v mnoha městech naší republiky. Kromě této největší investiční akce jsme zrealizovali spoustu dalších užitečných staveb. Proběhla modernizace veřejného osvětlení, nová elektroinstalace v budově základní školy včetně dalších stavebních úprav v interiéru, rekonstrukce ulice Školní, části ulice Nová, ulice Pod Stráží a nové chodníky na ul. Malhostovické, zrekonstruovali jsme přízemí a sociální zařízení hasičského domu, pořídili jsme venkovní fitness hřiště u Drásovských humen. V centru obce došlo k obnově veřejné zeleně, kdy stávající výsadby skalníků okolo hlavní křižovatky byly nahrazeny růžemi. Zrealizovali jsme další etapu dodávky kompostérů pro domácností. Dá se říci, že i toto volební období bylo z hlediska rozvoje obce velmi úspěšné.

Jako starostka obce jsem s vámi občany strávila celých dlouhých 16 let. Je to kus života, proto si dovolím vyjádřit pár svých osobních vzpomínek a myšlenek.

V komunální politice jsem začínala jako úplný nováček a troufám si hrdě říci, že dnes jsem pro mnohé kolegy starosty rádcem, příkladem a inspirací.

Ve funkci starostky se mi zúročila moje bohatá mnohaletá zkušenost policejní komisařky – především orientace v zákonech, umění řádně zdůvodnit právní a úřední kroky, schopnost jednat s lidmi včetně problémových jedinců, vyjednávat i v situacích, které jsou vypjaté.

Mé filozofické vzdělání a všeobecná sečtělost podpořilo můj dar slova a písma, který se mi zúročil v každodenní práci na radnici. Postupně jsem se naučila orientovat se v jednotlivých dotačních systémech a samostatně jsem zpracovávala dotační žádosti z Jihomoravského kraje, národní dotace z ministerstev i dotace z jiných zdrojů. Na co jsem si sama vzhledem ke složitosti jejich systémů netroufala, byly dotace IROP, které pro nás vyřizovala paní Ing. Olga Ondráčková. Z národních zdrojů – konkrétně z dotace MŠMT – Státní podpora sportu pro rok 2019 se mi mimo jiné podařilo získat dotaci na rekonstrukci drásovské sokolovny, o kterou jsem paradoxně nežádala jako starostka Drásova, ale jako tehdejší člen výboru TJ Sokol Drásov. Trošku kuriozní je, že jsem celou dotační administrativu vedla ze své osobní emailové adresy, neboť nebylo možné použít adresu starosty. Tato žádost byla úspěšná a prostřednictvím ní se podařilo pro drásovský sokol získat dotaci ve výši 5 770 663 Kč a zbývající částku ve výši 3 860 114 Kč dofinancoval rozpočet obce. Rekonstrukci sokolovny úspěšně řídil sokolský starosta a v té době ještě drásovský místostarosta Jaroslav Podal. Závěrečnou fázi rekonstrukce, kdy finance postupně docházely, jsem pak podpořila ještě získáním sponzorského daru ve výši 500 000 Kč od soukromého subjektu. Cítím tedy určitou hrdost a zásluhu na dnešním stavu drásovské sokolovny, přestože již nejsem členem jednoty. Získáním financí na obnovu sokolovny byla má mise v řadách členů TJ Sokol splněna a já mohla s klidným svědomím řady drásovských sokolů opustit.

Za svůj největší dotační úspěch já osobně považuji získání dotace na rekonstrukci Zdravotního střediska. Na rekonstrukce zdravotnických zařízení žádné dotační tituly neexistovaly a prohlásit zdravotní středisko za brownfield byl opravdu nápad uprostřed noci, kdy člověk nespí, trápí se a v myšlenkách a hledá cesty, kde sehnat pro obec peníze, které jak se říká, zrovna nikde nejsou k mání. Ještě dnes mi to připadá jako neskutečné štěstí, vnuknutí shůry a splnění nemožného.

Dalším mým profinančním krokem, na který jsem hrdá, je „dotační dohoda,“ kterou jsem před léty uzavřela s podnikem Siemens. Před několika lety tehdejší ředitel pan Ivo Pavelec zastával pozici, že Siemens nemůže žádným způsobem dotovat investiční akce v obci. Měli jsme kolem toho několikrát i bouřlivá jednání. V tomto směru jsem byla neodbytná. Podnik velikosti Siemensu je pro naši obec poměrnou zátěží a to jak z hlediska dopravního, tak z hlediska životního prostředí. V roce 2017 však nový německý pan ředitel uznal mé argumenty, že české rozpočtové určení daní je jiné než to německé a obec má jen velmi malý, respektive zanedbatelný užitek z existence velkého podniku na svém území. V té době jsme se dohodli, že Siemens bude každoročně do určité finanční výše podporovat projekty, které řádně odůvodním jako společníky potřebné pro širokou veřejnost. Toto každoročně činím a podařilo se mi touto cestou od podniku Siemens – nyní Innomotics získat na nejrůznější projety v obci částku 4 500 000 Kč. Věřím, že můj nástupce bude v této praxi úspěšně pokračovat.

Dalším mým osobním úspěchem bylo získání nemovitosti č. p. 6 do vlastnictví obce. Po smrti rodiny Drábkových, kteří neměli dědice, tato opuštěná nemovitost připadla do rukou státu. V té době již nebyl možný přímý převod majetku státu na obce a už vůbec ne bezúplatný. Podnikla jsem tedy cestu za panem ředitelem ÚZSVM a přesvědčila jsem ho (doslova jak se říká přemluvila), aby učinil výjimku. Pan ředitel nakonec souhlasil, ale s velmi přísnou podmínkou – s tím, že mám pouhé 3 měsíce na zpracování projektové dokumentace a získání politické podpory pro udělení výjimky přímého bezúplatného převodu. Toto vše se mi podařilo zvládnout se zapojením šikovného projektanta a za pomoci lobistů s napojením na tehdejší ministerstvo financí, které vyhovělo mé žádosti s analýzou potřebnosti a výjimku přímého bezúplatného převodu schválilo. Jen díky tomuto doslova akčnímu nasazení máme dnes naši malou milou knihovnu, která zdobí centrum Drásova.

Kontinuálně s těmito úspěšnými kroky se paradoxně odehrávaly situace, kdy je člověk sám, osamocen proti nenadálým kritickým situacím, nemá se o koho opřít a na jeho bedrech leží zodpovědnost za stavy, které nezpůsobil a nevidí cestu jak je reálně řešit.

Jednou z těchto situací byla kompletní finanční krize rozpočtu v souvislosti se zbudováním sportoviště, kdy jsme dostali pokyn z Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy zahájit stavbu s garantovaným příslibem přiznání dotace. Stavbu jsme tedy zahájili a zrealizovali, však díky korupční kauze na ministerstvu byl celý dotační program zastaven. Stavbu jsme tak museli neplánovaně uhradit celou z obecního rozpočtu. V důsledku toho byl náš rozpočet na hranici udržitelnosti a hrozilo riziko, že nebude na povinné platby. I tehdy mi nezbylo nic jiného, než rozesílat žádosti o finanční podporu, jednat s lobisty a hledat podporu v politických kruzích. Ano, taková situace tehdy skutečně byla a bylo to v průběhu našeho druhého funkčního období. Nakonec se mi podařilo ze zvláštní kapitoly poslanecké sněmovny získat 5 000 000 Kč na posílení rozpočtu obce, čímž byla tato krize zažehnána a Drásov se mohl opět vydat po cestě finanční prosperity.

Další kritickou situací, na kterou nerada vzpomínám, byl nález ekologické zátěže na drážním tělese při budování cyklostezky a snaha úřadů přenést zodpovědnost za ni na Drásov. Sanaci, která předpokládala investici skoro 20 000 000 Kč měla dle tehdejšího stanoviska orgánů zaplatit naše obec, která je majitelem pozemku. Musela jsem tehdy podstoupit neskutečné martyrium všemožných písemností, odvolání, argumentačních bojů, a nakonec se mi podařilo uhájit pozici, že i když jsme majiteli pozemku, tak to, co je pod povrchem, nám nepatří a sanace nezůstala na bedrech Drásova.

Ale nebyly to zdaleka ty nejhorší chvíle v mém životě starostky. Nejhroší chvíle jsou postavit se k rakvi zemřelého kamaráda a promluvit k pozůstalým a spoluobčanům. Pronést slova, která utěší. Chvíle, kdy tak nečekaně odešel Jeník Svejkovský, byla pro mne tou nejtěžší. Byl to můj zaměstnanec, můj kamarád a můj chráněnec, kterého jsem opravdu milovala, jako spontánní čistou lidskou bytost. Promluvit k němu v přeplněné smuteční síni a rozloučit se s ním za nás všechny, i za rodinu paralyzovanou smutkem, bylo pro mne bezesporu tou nejtěžší chvílí, kterou jsem ve své funkci zažila. Přesto cítím, že jsem v té chvíli byla na pravém místě a že jsem tam měla být s vámi i s ním.

A největší radost? Sice se mi podařilo získat spoustu peněz na dobré věci a spoustu úspěchů v soutěžích, ale nejvíce si cením bankomatu. Za ten jsem bojovala do slova a do písmene několik let. Opět jsem využila jak daru slova, tak osobních vztahů s lidmi, kteří měli moc a možnost rozhodovat a uvěřili mým tvrzením, že bankomat v Drásově bude mít svou výtěžnost a opodstatnění. Vesnicím naší velikosti banky bankomaty nedávají a Drásov je výjimkou. Kdykoliv vidím někoho stát na náměstí u bankomatu, mám velkou radost a v duchu si říkám – to je mé dílo, jež bude zapomenuto, ale pro mne je radostí každá koruna, která je z něho pro potřebu občanů vydána.

A čím jsme se stali za našeho vedení Drásova vzorem? Tak určitě Poštou partner. Když byla v Drásově zrušena Česká pošta, neváhali jsme, nechali jsme si udělat finanční analýzu, přestavěli přízemí úřadu a zahájili provoz Pošty partner. Byli jsme mezi prvními obcemi, které tento krok učinili rozhodnuti třeba i částečně na provoz pošty doplácet z rozpočtu městyse, avšak službu pro naše občany zachovat. Bylo to správné rozhodnutí a po několika měsících se k nám sjížděli na konzultaci starostové z obcí podobné velikosti jako Drásov a čerpali od nás inspiraci.

Dalším počinem, kterým jsme se stali vzorem, jsou naše Zásady pro výstavbu. Podnět ke zpracování těchto zásad dal náš zastupitel pan Jiří Krejsa, který si tuto problematiku nastudoval a přišel s návrhem jejího rozpracování a implementace na podmínky naší obce. Ukázalo se, že jeho myšlenky byly naprosto správné a pro Drásov užitečné. Na základě jeho podkladů jsem zpracovala systém Zásad, který vytváří pravidla pro developery a stavebníky v obci na nově vznikajících lokalitách a návrhových plochách. Zásady jsou dnes úspěšně uplatňovány a přináší na zvláštní podúčet obce finanční prostředky, které jsou určeny na rozvoj a zkapacitnění obecní infrastruktury.

V rámci ukončení svého funkčního období se nemohu nezmínit o soutěžích Vesnice roku, do kterých jsem Drásov přihlásila celkem 8x a za spolupráce s téměř všemi drásovskými spolky i jednotlivými občany jsem připravovala povinné prezentace. V soutěžích Vesnice roku jsme získali řadu ocenění – čestná uznání, mimořádná ocenění i ocenění nejvyšší – zelenou a bílou stuhu v krajském kole soutěže. Zelenou stuhu za péči o zeleň a životní prostředí jsme pak obhajovali i v celostátním kole, ve kterém jsme vybojovali krásnou stříbrnou medaili. Na základě našich úspěchů jsme získali nemalé finanční prostředky, které jsem dílem rozdělila mezi obecní rozpočet a formou daru mezi jednotlivé účastníky, kteří se podíleli na prezentacích.

V souvislosti s oceněními v soutěži Vesnice roku získal Drásov finanční prostředky ve výši 820 000 Kč.

Ke zvláštnostem svého působení v pozici starostky obce mohu zajisté přiřadit to, že jsem v červnu roku 2024, kdy to poprvé zákon umožnil svou novelizací, absolvovala studium organizované Krajským úřadem Jihomoravského kraje a úspěšně jsem složila matriční zkoušky. Tím jsem získala pravomoc kromě jiných úředních a právních úkonů oddávat snoubence na katastru městyse Drásov bez přítomnosti matrikáře. Díky tomuto kroku jsem pak následně mohla oddat v Drásově několik snoubenců, kteří si mohli uspořádat svou svatbu přesně na tom místě a v tom termínu, který si sami přáli.

A nemohu také nevzpomenout na festival Drásovské kulturní léto, který jsme poprvé pořádali v srpnu 2010 ještě před komunálními volbami. Tato akce byla již v prvním ročníku natolik úspěšná, že jsem se rozhodla po svém zvolení starostkou v této aktivitě pokračovat a vznikla tak tradice Drásovského kulturního léta, které se koná každoročně zpravidla třetí srpnovou sobotu. Letos jsme tedy měli již 17. ročník. Festival se postupně přesunul z prostor za sokolovnou na Drásovská humna a za dobu jeho trvání se v Drásově vystřídaly desítky umělců a kapel nejrůznějších žánrů. Festival se stal známým a v průběhu roku se ozývají kapely, sólisté i nejrůznější netradiční formace s žádostí o jejich zařazení do programu. Věřím, že tato tradice bude pokračovat i po mém odchodu z radnice, protože by byla velká škoda ji ukončit.

Další věc, o které bych se ráda zmínila, je podpora drásovských spolků. Ono to dnes může navenek působit tak, že je potřeba, aby v zastupitelstvu obce byli zástupci jednotlivých spolků. Snad aby za své spolky lobovali, neboť jiný důvod nevidím. Slib zastupitele ale zní: „Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu obce a jejích občanů.“ Zde jsou na mysli všichni občané a pro každého zastupitele je v souladu s tímto slibem na místě vstupovat do rozhodování nejen nestranně ale dle zákona se vyloučit také z hlasování v případě rozhodnutí vedoucích k prospěchu jeho domovského spolku. Zastupitel je zvolen k práci pro širokou veřejnost, každého občana a prioritně má hájit věci v zájmu veřejném. Jako členka SDH Drásov jsem nikdy nelobovala za hasiče. Vše, co hasiči od obce získali, bylo zdůvodněno veřejným zájmem a tak to má být. Zastupitelstvo obce není spolkovým sněmem, je to práce pro každého jednoho občana a zájem veřejně prospěšný musí být vždy nadřazen zájmům spolků. A protože by to mohlo navenek působit, že za mého starostování byly spolky málo podporovány a je to třeba změnit, zde jsou čísla k jednotlivým spolkům, jak byla obec štědrá v průběhu oněch 16ti let.

SK Drásov – dotace 2 290 000 + investice do hlubinného vrtu ve výši 566 000 Kč Volejbalové sdružení – 2 040 000 Kč Myslivecké sdružení – 1 364 000 Kč Sokol Drásov – 5 724 264 Kč (včetně příspěvku na rekonstrukci sokolovny) SDH Drásov – 205 100 Kč + kompletní rekonstrukce hasičky a nový automobil Tatra Včelaři – 312 000 Kč Klub rodičů – 167 384 Kč Spolu v Drásově – 382 269 Kč Farnost Drásov – 1 481 000 Kč (včetně příspěvku 500 00 na novou střechu kostela) TJJ LUCKY Drásov – 1 000 000 Kč Chovatelé – 90 000 Kč

Kromě pravidelných finančních příspěvků na činnost jsme v drtivé většině vyhověli všem spolkům, které si požádaly o mimořádné dotace na různé účely, především na vybavení zázemí jednotlivých spolků.

A jak jsme si těch 16 let vedli po celkové stránce finanční? Vždy jsme měli vysoké investiční tempo. Nebáli jsme se ani případných úvěrů na jednotlivé investiční akce, které se nám dařilo úspěšně splácet. Hodně financí jsme získali prostřednictvím nejrůznějších dotačních titulů. Za těch „našich“ uplynulých 16 let jsme pro obec prostřednictvím malých i velkých dotací získali (bez kanalizace) 125 892 682 Kč. V současné době je náš rozpočet ve velmi dobré kondici a ani dlouhodobý úvěr na Drásovskou chaloupku do budoucna neznamená významnou finanční zátěž ve vztahu k velikosti našeho rozpočtu.

V kontextu shora uvedeného mohu zodpovědně říci, že zanechávám svému nástupci obec v dobrém stavu. Předávám také úřad a technický úsek se všemi zaměstnanci. Na úřadě se za mého působení vystřídalo několik – ne mnoho úředníků, k nimž si dovolím pár slov.

Paní Iva Štěpánková, která je duší úřadu, se svými zkušenostmi, místní a osobní znalostí a perfektní orientací v obecní problematice, dokáže v krátkém okamžiku vyřešit většinu záležitostí. Byla mi vždy oporou a parťákem, na kterého jsem se mohla spolehnout. Další nepostradatelnou osobou je Ing. Tomáš Velecký – náš stavební referent. Za těch 12 let, co na našem úřadě pracuje, se stal skutečným odborníkem na stavební legislativu, uznávaný též úředníky stavebního úřadu a územního plánování. Navíc s technickou erudicí zvládá řídit provoz technologií na obecních budovách a obecní fontáně. Jeho letitá znalost problematiky Drásova v oblasti stavební, znalost projektů, záměrů a příběhů jednotlivých staveb je nenahraditelná. Kdyby byla společenská vůle decentralizovat stavební úřady, mohl by

Ing. Velecký vést náš vlastní stavební úřad, tak jak je tomu například v Lomnici. A samozřejmě základem kvalitního úřadu je kvalitní účetní a my máme tu nejlepší – paní Janu Kaldovou. Říká se, že obce nikdo nechce účtovat z důvodu velké složitosti účetní agendy a neustálé kontroly. Naše Janička se stala mistrem svého oboru a nikdy nepřestanu děkovat shodě okolností, která ji na náš úřad přivedla. Kromě bezchybného vedení účetnictví obce s použitím svého širokého rozhledu ve finanční problematice zvládá i účtování dotací a veškerý administrativní balast, který dotační politiku provází. Po dobu 7 let byla součástí našeho radničního týmu také paní Ilona Petranová, naše personalistka a pokladní, která se v nedávné době rozhodla svoji pracovní kariéru vést jiným směrem, naše řady opustila a moc nám chybí. Byla výborná pracovnice, spolehlivá, veselá a ke všem občanům velmi vstřícná. No a samozřejmě máme tu nejlepší „poštmistrovou“ paní Janu Hanákovou, jejíž práce bývá mnohdy skutečnou řeholí. Přesto ji zvládá s klidem, úsměvem a pro zákazníky naší pošty dělá mnohem více, než je její pracovní povinností.

Také komunální úsek zanechávám personálně i technicky dobře zajištěný. Komunální stroje a drobná technika byly průběžně obměňovány a doplňovány. Pan Řeháček je vedoucím přísným a spolehlivým, vždy ochotný vykonávat i úkoly nad rámec pracovní doby a pracovních povinností. Práce technického úseku je velmi specifická, dá se říci nevděčná a pod neustálým drobnohledem občanů. Lidé v mnoha případech přestali sami přikládat ruku k dílu a čekají, že obec udělá vše. Na druhou stranu jsou stále takoví, kteří si před domem posečou trávu, zametou chodník a shrnou sníh a neřeší, zda je pozemek obecní nebo jejich. Těm patří můj dík a uznání.

V průběhu mého starostování se v řadách zastupitelů vystřídalo mnoho tváří. Tři z nich jsou tu se mnou od počátku – MUDr. Jaroslav Malášek, Ing. Jaroslav Podal a Jirka Krejsa. Jim a všem, kteří funkci zastupitele od roku 2010 doposud zastávali, děkuji za jejich čas a krásnou spolupráci.

Práce starostky je složitá a těžká, bez administrativní erudice téměř nemožná. Písemnosti byly důležité, ale nikdy jsem se na obci nebránila ani fyzické práci. Nebylo pro mě těžké plet obecní záhony, stříhat růže, osazovat truhlíky, točit pivo, míchat koktejly, odchytávat zvířata, rozvážet popelnice a být vždy tam, kde bylo potřeba. Dělala jsem spoustu věcí, které by starosta ani dělat nemusel a o mnohých se veřejnost ani nedozví. Není potřeba o všem vědět. Nikdy jsem neměla potřebu se nějak okázale prezentovat, ať už ve zpravodaji nebo na sociálních sítích. Myslím si, že i důležité věci se dají dělat v tichosti a i malé věci se dají dělat s velkou láskou. Když se bývalý pan místostarosta Jarda Podal loučil se svou pozicí místostarosty, napsal doslova, že to je práce těžká a nevděčná. Měl pravdu v tom, že je těžká, ale pro mě to byla práce krásná a odcházím s vděkem. Poznala jsem díky ní mnoho lidí a charakterů, získala jsem znalosti a zkušenosti v mnoha oblastech, měla jsem možnost měnit svět kolem sebe k lepšímu a pomáhat lidem. Špatné vzpomínky postupně vyblednou a zůstanou jen ty pěkné. Jako například, když jsem šla před časem po Drásově, na chodníku se spolu bavily dvě babičky, z nichž jedna je místní. Pěkně jsme se pozdravili a já jsem pokračovala ve své cestě. A za zády jsem slyšela tu místní babičku jak říká: „To je naše paní starostka, ta nám vozila jídlo, když byl covid.“ V té chvíli se člověk pousměje, protože ví, že byl tam, kde měl být i když to někdy nebylo lehké.

A pak je tu Drásovská chaloupka, mé jak se říká „dítě“, které jsem vypiplala k dokonalosti a s láskou je předávám.

Jako dar chaloupce a Drásovu jsem nechala vykovat kříž, který je umístěn ve vstupní hale. Spojila jsem se s uměleckým kovářem panem Antonínem Juračkou a popsala mu svou představu, jak by měl kříž vypadat. Podle mých požadavků vyrobil návrhy a já si vybrala tento vítězný. Je to spojovaný kříž jako symbol spojení generací, lidí navzájem a člověka s Bohem. Do ramenou kříže jsou vloženy střední menší části, které jsou spojeny silnými kovovými pouty – to jsou ta pouta, která chrání slabší v rodině i ve společnosti a pouta Boha, který je ochráncem všech bezbranných. Střed kříže je volný, otevřený, aby jím mohlo procházet pomyslné světlo, které osvítí i ty nejtemnější chvíle. Hrany kříže jsou skované do oblých tvarů jako symbol obrušování hran v mezilidských vztazích, neboť mnohé se časem uhladí, zlé pomine. Kříž je osazen v takové výši, aby se ho mohl člověk dotknout pro posilu a povzbuzení.

A tak se s vámi loučím moji drazí, děkuji vám za možnost být tu s vámi tolik let, děkuji za podporu, slova uznání i spravedlivé výtky. Vám, kteří jste mi ukřivdili a způsobili zármutek, jsem dávno odpustila. Symbolicky za sebou zavírám dveře úřadu a odcházím na nové působiště, kde již nebudu pracovat tolik pro obecné blaho, ale budu vstupovat do konkrétních lidských osudů a vím, že tam je teď mé místo, že tam mohu být nápomocna vším co umím a znám.

Přeji vám všem jen to dobré, žijte radostně a vesele a hlavně v lásce mezi sebou navzájem.

vaše Martina Bočková