Strana 26
26 číslo 3, září 2026
Dalším mým osobním úspěchem bylo získání
nemovitosti č. p. 6 do vlastnictví obce. Po smr-
ti rodiny Drábkových, kteří neměli dědice, tato
opuštěná nemovitost připadla do rukou státu.
V té době již nebyl možný přímý převod majet-
ku státu na obce a už vůbec ne bezúplatný.
Podnikla jsem tedy cestu za panem ředitelem
ÚZSVM a přesvědčila jsem ho (doslova jak se
říká přemluvila), aby učinil výjimku. Pan ředi-
tel nakonec souhlasil, ale s velmi přísnou pod-
mínkou – s tím, že mám pouhé 3 měsíce na
zpracování projektové dokumentace a získání
politické podpory pro udělení výjimky přímé-
ho bezúplatného převodu. Toto vše se mi po-
dařilo zvládnout se zapojením šikovného pro-
jektanta a za pomoci lobistů s napojením na
tehdejší ministerstvo financí, které vyhovělo
mé žádosti s analýzou potřebnosti a výjimku
přímého bezúplatného převodu schválilo. Jen
díky tomuto doslova akčnímu nasazení máme
dnes naši malou milou knihovnu, která zdobí
centrum Drásova.
Kontinuálně s těmito úspěšnými kroky se
paradoxně odehrávaly situace, kdy je člověk
sám, osamocen proti nenadálým kritickým si-
tuacím, nemá se o koho opřít a na jeho bedrech
leží zodpovědnost za stavy, které nezpůsobil
a nevidí cestu jak je reálně řešit.
Jednou z těchto situací byla kompletní fi-
nanční krize rozpočtu v souvislosti se zbudo-
váním sportoviště, kdy jsme dostali pokyn
z Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy
zahájit stavbu s garantovaným příslibem při-
znání dotace. Stavbu jsme tedy zahájili a zrea-
lizovali, však díky korupční kauze na minister-
stvu byl celý dotační program zastaven. Stav-
bu jsme tak museli neplánovaně uhradit celou
z obecního rozpočtu. V důsledku toho byl náš
rozpočet na hranici udržitelnosti a hrozilo rizi-
ko, že nebude na povinné platby. I tehdy mi
nezbylo nic jiného, než rozesílat žádosti o fi-
nanční podporu, jednat s lobisty a hledat pod-
poru v politických kruzích. Ano, taková situace
tehdy skutečně byla a bylo to v průběhu naše-
ho druhého funkčního období. Nakonec se mi
podařilo ze zvláštní kapitoly poslanecké sně-
movny získat 5 000 000 Kč na posílení rozpoč-
tu obce, čímž byla tato krize zažehnána a Drá-
sov se mohl opět vydat po cestě finanční pro-
sperity.
Další kritickou situací, na kterou nerada vzpo-
mínám, byl nález ekologické zátěže na dráž-
ním tělese při budování cyklostezky a snaha
úřadů přenést zodpovědnost za ni na Drásov.
Sanaci, která předpokládala investici skoro
20 000 000 Kč měla dle tehdejšího stanoviska
orgánů zaplatit naše obec, která je majitelem
pozemku. Musela jsem tehdy podstoupit ne-
skutečné martyrium všemožných písemností,
odvolání, argumentačních bojů, a nakonec se
mi podařilo uhájit pozici, že i když jsme majite-
li pozemku, tak to, co je pod povrchem, nám
nepatří a sanace nezůstala na bedrech Drásova.
Ale nebyly to zdaleka ty nejhorší chvíle v mém
životě starostky. Nejhroší chvíle jsou postavit
se k rakvi zemřelého kamaráda a promluvit
k pozůstalým a spoluobčanům. Pronést slova,
která utěší. Chvíle, kdy tak nečekaně odešel
Jeník Svejkovský, byla pro mne tou nejtěžší. Byl
to můj zaměstnanec, můj kamarád a můj chrá-
něnec, kterého jsem opravdu milovala, jako
spontánní čistou lidskou bytost. Promluvit
k němu v přeplněné smuteční síni a rozloučit se
s ním za nás všechny, i za rodinu paralyzovanou
Všechovická – původní stavNemovitost Drábkových – původní stav