Drásovský zpravodaj

Strana 8

Drásovské nářečí Docházíme k závěru drásovského nářečí a to skloňování a přídavná jména. – při skloňování má množné číslo 7. pádu koncovky –ama: šel pulama, s vuráčama, ženama, lesama, kuňama, kameňama. 6 pády mají koncovky –ách: v pulách, v lesách, pu kameňách, pu hradách – přídavná jména na –ý berou novou koncovku a to –ova: Brodecký-Brodeckova,Rašovský-Rašovskova. Na konec upamatování na drásovské nářečí závěrečná slova tehdejšího kronikáře pana faráře Malíka, který sepsal drásovské nářečí do kroniky v roce 1950 a byl v Drásově občany velmi oblíben: Jistě to bylo hezké, když se v tomto nářečí rozhovořily hospodyňky u studně, zvučně to znělo z úst dětí pobíhajících na ohradě, furiantsky se to neslo z úst u šenku. Proto na památku zdejších rodáků jsem nářečí zachytil do kroniky, jak jsem to odposlouchal od stařenek a starců, mezi nimiž jsem jako farář prožil kus svých mladých let a jichž jako dobrých lidí se ctí a modlitbou rád vzpomínám. Ukázka povídky v drásovském nářečí jen úvodní část povídka „Krb“. Dež se pásívali kuně na drásovskéch lókách na „Pastvičkách ho Brudo“ nebo na „Trávnickéch“ bévalu tu veražení. Ale nálepší pašení belu ho „Krbu“ protuži dež hudně prahlu, bela decký voda pu roce. Bel tu gdež vichnivší vrbuvá pařez, du něho týkla vuda z Keplanskéch lesů. Hale na hiných lokách se kulikrát napilu ke (i)z kuňské čape … Vysvětlení co bylo „Krb“. „Krb“ od nepaměti užívaná studánka s velmi dobrou pramenitou vodou. Když totiž zub času strávil vnitřek pařezu prastaré vrby v průměru asi 80 cm, tu nahodile začal vyvěrat pramínek vody, který zaplnil celý jeho prostor. Tlakem velkého přítoku vody, vytvořil se i dostatečný odtok. A tak vznikla trvalá studánka v „Krbě“. Těch bylo kolem Drásova několik, hlavně na lukách. Při odvodňování v roce 1919 byly tyto louky rozorány na pole, voda stažena drenážemi a tak historické „Krby“ zanikly. Drásov měl kromě typického nářečí také svůj kroj. Bohužel ten byl v Drásově odkládán příliš rychle, takže do dnešních dnů se nedochovaly ani kroje, ani jednotlivé součásti. Mužský kroj rychle zanikl v polovině 19. století, proto nejsou žádné doklady. Jak vypadal kroj v Drásově lze usuzovat z obdobného kroje z Lažánek. Vypadal takto: skládal se z krátkého kabátce z modravého sukna, vpředu dvě řady mosazných knoflíků, z vesty – stejný materiál – jedna řada knoflíků, žluté úzké kozlovice – kožené kalhoty pod kolena, holínky a široký, nízký černý plstěný klobouk. Ženský kroj z Drásova byl doložen fotografiemi asi z roku 1880. Žena – sametový šátek uvázaný pod krkem, sametová jupka, široká sukně a plátěný, uhlazený fěrtoch – zástěra. Existoval kroj – oblečení pro běžný den, slavnostnější z kvalitnějšího materiálu a hlavně pestřejší, pro sváteční příležitosti. Škoda, že se nedochovaly památky na drásovský kroj, aby se mohly podle něj prezentovat dnešní mladé generace při různých oslavách, například „drásovské krojované hody“ v originálním místním kroji a ne jen v tzv. „podhoráckém kroji“. To byl pohled na drásovskou minulost s hlediska národopisného a lingvistického. J. S. kronikář Drásovský zpravodaj – čtvrtletník. Místo vydání – Drásov. Vydáno 31. března 2015. Evidenční číslo MK ČR E 21617. Vydává městys Drásov, Drásov č. 61, IČ 00281727. Tisk Reprocentrum a.s., Blansko. 8 číslo 1, březen 2015

Drásovský zpravodaj