Rozloučení s panem Miroslavem Řezníkem
Dne 30. července nás navždy opustil významný drásovský občan, rodák a výjimečný člověk pan Miroslav Řezník. O tom, jaký byl a co pro nás – Drásováky znamenal, promluvil při posledním rozloučení náš zastupitel Jirka Krejsa. Jeho smuteční řeč si dovolujeme s jeho souhlasem v nepozměněné podobě otisknout.
Vážená zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté, přátelé a kamarádi,
stojím zde dnes, abych vzdal hold výjimečnému člověku, jehož život byl plný dobroty, vstřícnosti a nesobecké služby druhým. Dovolte mi, abych zde připomenul člověka, který nám všem přinesl radost a inspiraci – člověka, který v nás svým charismatem, odhodláním a velkorysostí zanechal nesmazatelnou stopu.
Pro nás to byl vždy Hagara, či Hága jak jsme mu všichni kamarádsky říkávali. Byl to muž nesmírně inteligentní, jehož slova měla váhu zlata. Uměl vyprávět tak, že i ty nejbanálnější věci dostávaly zcela nový rozměr. Každá jeho věta, historka, či nějaký životní příběh, byly zhmotněním životního nadhledu, humoru ale především velkého a laskavého srdce.
Vzhledem k jeho téměř encyklopedickým znalostem, neuvěřitelné paměti, životním zkušenostem a neochvějné víře v dobro, měl u všech obrovský respekt.
Jelikož jeho nejlepší disciplína byla brilantní rétorika v kombinaci s bystrou hlavou a rychlým úsudkem, neměl nikdy problém najít dobrou společnost. Uměl si povídat s každým o čemkoliv a s humorem. Velmi si rozuměl s mladými lidmi, uměl dobře odhadnout charakter člověka, ale blbce si k tělu moc nepouštěl.
Možná proto, že neměl svoje vlastní děti, věnoval čas a energii všemožným aktivitám ve prospěch druhých.
Ať už to bylo ve fotbale jako trenér, v divadle coby herec a režisér anebo ve volejbale, kde s trenérem Josefem Mrkosem přivedl zdejší volejbal na výsluní a dlouho pak zastával post předsedy klubu. A také samozřejmě jako zastupitel v obci Drásov. Jeho srdce bilo pro druhé, a to svědčilo o jeho ohromné lidskosti a nesobeckosti.
Mirek byl také člověkem s neuvěřitelným rozhledem. Miloval rugby a ze všech bojových tanců mu byla nejbližší Haka. Velkou pardubickou sledoval s vášní, jakou jiní rezervují jen pro své nejbližší. Cyklistika, hokej, fotbal, házená, basketbal – málokdo měl takový přehled a znalosti pravidel, jako Mirek.
Možná to na první pohled nebyla jeho nejviditelnější vlastnost, ale kdo ho dobře znal tak věděl, že jeho rodina, a především neteř Vendulka a synovec Slávek byli u něho vždy na prvním místě.
Často také s láskou a respektem vzpomínal na svoji maminku, stejně jako na tatínka, od něhož mnohdy za své pytlácké výpravy dostal po čuni, dle Mirka ovšem zcela oprávněně.
Jeho velkou vášní byla také hudba. Punk, bigbít, a především český underground ho provázely celým životem. Mnohé z nás přivedl k hudbě, která ho formovala, a které jsme přišli na chuť až díky Mirkovi.
Z dlouhých debat o historii, kde se mu ve znalostech nemohl nikdo rovnat bylo zřejmé, že jeho vzory byli Winston Churchill, či Václav Havel. Charaktery a činy těchto světových osobností vypovídají mnohé i o Mirkovi samotném.
Mirek byl také obrovský bohém, který uměl užívat života. Díky jeho vyprávění a zážitkům z mnoha legendárních pražských, či brněnských lokálů, jsme si tato místa oblíbili dříve, než bychom je sami navštívili.
Byl to také znamenitý gurmán a třeba jeho guláše se staly pojmem. Ale ze všeho nejraději poseděl s kamarády u dobrého piva, kávy a kapkou dobrého rumu, kde se vedly sáhodlouhé hovory o životě, politice, historii, či sportu. Pro nás, o generaci mladší kamarády, to byl nejlépe prosezený čas. S oblibou jsme s Hágem říkávali, v hospodě je líp jak na světě.
Mirku, Hágo, ovlivnil jsi životy mnoha z nás tak silně, že tvá přítomnost v našich srdcích zůstane navždy.
Odpočívej v pokoji a děkuji ti, že jsi tu s námi byl.