Strana 5
číslo 3, září 2024 5
Vážená zarmoucená rodino,
vážení smuteč ní hosté, přátelé a kamarádi,
stojím zde dnes, abych vzdal hold výjimečnému
člověku, jehož život byl plný dobroty, vstřícnos-
ti a nesobecké služby druhým. Dovolte mi,
abych zde připomenul člověka, který nám všem
přinesl radost a inspiraci – člověka, který v nás
svým charismatem, odhodláním a velkorysostí
zanechal nesmazatelnou stopu.
Pro nás to byl vždy Hagara, či Hága jak jsme
mu všichni kamarádsky říkávali. Byl to muž
nesmírně inteligentní, jehož slova měla váhu
zlata. Uměl vyprávět tak, že i ty nejbanálnější
věci dostávaly zcela nový rozměr. Každá jeho
věta, historka, či nějaký životní příběh, byly
zhmotněním životního nadhledu, humoru ale
především velkého a laskavého srdce.
Vzhledem k jeho téměř encyklopedickým
znalostem, neuvěřitelné paměti, životním zku-
šenostem a neochvějné víře v dobro, měl u všech
obrovský respekt.
Jelikož jeho nejlepší disciplína byla brilantní
rétorika v kombinaci s bystrou hlavou a rychlým
úsudkem, neměl nikdy problém najít dobrou
společnost. Uměl si povídat s každým o čemko-
liv a s humorem. Velmi si rozuměl s mladými
lidmi, uměl dobře odhadnout charakter člověka,
ale blbce si k tělu moc nepouštěl.
Možná proto, že neměl svoje vlastní děti,
věnoval čas a energii všemožným aktivitám ve
prospěch druhých.
Ať už to bylo ve fotbale jako trenér, v divadle
coby herec a režisér anebo ve volejbale, kde
s trenérem Josefem Mrkosem přivedl zdejší
volejbal na výsluní a dlouho pak zastával post
předsedy klubu. A také samozřejmě jako zastu-
pitel v obci Drásov. Jeho srdce bilo pro druhé,
a to svědčilo o jeho ohromné lidskosti a neso-
beckosti.
Mirek byl také člověkem s neuvěřitelným
rozhledem. Miloval rugby a ze všech bojových
Rozloučení spanem Miroslavem Řezníkem
Dne 30. července nás navždy opustil významný drásovský občan,
rodák a výjimečný člověk pan Miroslav Řezník. O tom, jaký byl a co
pro nás – Drásováky znamenal, promluvil při posledním rozloučení
náš zastupitel Jirka Krejsa. Jeho smuteční řeč si dovolujeme s jeho
souhlasem v nepozměněné podobě otisknout.
tanců mu byla nejbližší Haka. Velkou pardubic-
kou sledoval s vášní, jakou jiní rezervují jen pro
své nejbližší. Cyklistika, hokej, fotbal, házená,
basketbal – málokdo měl takový přehled a zna-
losti pravidel, jako Mirek.
Možná to na první pohled nebyla jeho nejvi-
ditelnější vlastnost, ale kdo ho dobře znal tak
věděl, že jeho rodina, a především neteř Ven-
dulka a synovec Slávek byli u něho vždy na
prvním místě.
Často také s láskou a respektem vzpomínal
na svoji maminku, stejně jako na tatínka, od
něhož mnohdy za své pytlácké výpravy dostal
po čuni, dle Mirka ovšem zcela oprávněně.
Jeho velkou vášní byla také hudba. Punk,
bigbít, a především český underground ho pro-
vázely celým životem. Mnohé z nás přivedl
k hudbě, která ho formovala, a které jsme přišli
na chuť až díky Mirkovi.
Z dlouhých debat o historii, kde se mu ve
znalostech nemohl nikdo rovnat bylo zřejmé, že
jeho vzory byli Winston Churchill, či Václav Ha-
vel. Charaktery a činy těchto světových osob-
ností vypovídají mnohé i o Mirkovi samotném.
Mirek byl také obrovský bohém, který uměl
užívat života. Díky jeho vyprávění a zážitkům
z mnoha legendárních pražských, či brněn-
ských lokálů, jsme si tato místa oblíbili dříve,
než bychom je sami navštívili.
Byl to také znamenitý gurmán a třeba jeho
guláše se staly pojmem. Ale ze všeho nejradě-
ji poseděl s kamarády u dobrého piva, kávy
a kapkou dobrého rumu, kde se vedly sáhodlou-
hé hovory o životě, politice, historii, či sportu.
Pro nás, o generaci mladší kamarády, to byl
nejlépe prosezený čas. S oblibou jsme s Hágem
říkávali, v hospodě je líp jak na světě.
Mirku, Hágo, ovlivnil jsi životy mnoha z nás
tak silně, že tvá přítomnost v našich srdcích
zůstane navždy.
Odpočívej v pokoji a děkuji ti, že jsi tu s námi
byl.