Drásovský zpravodaj

Strana 25

Pověst o „Zlaté studánce“ V posledním čísle „Drásovského zpravodaje“ jsem slíbil občanům, že je seznámím s pověstí o studánce v parku a původu drásovského kostela Povýšení svatého kříže. Nejdříve k původu pověsti a dokumentům. Z pozůstalosti dřívějšího kronikáře p. Otmara Jurnečky, se mně dostaly originály rukopisu této pověsti, kterou přepsal v roce 1938 p. J. Bednář, který vykonával v drásovském kostele službu zvoníka v třicátých letech minulého století (starší občané si na něj jistě pamatují). Ten v roce 1962 zaslal tyto originály rukopisů s původním dopisem tehdejšímu p. faráři Horálkovi a ten je předal kronikáři p. Jurnečkovi. Jelikož celá pověst je silně laděna nábožensky, nemohla být zveřejněna p. Jurnečkou v tehdejší době v roce 1962 a zůstala tak utajena až do dnešní doby. V průvodním dopise p. Bednář uvádí, že tato pověst byla přepsána za první světové války nějakým chorvatským hejtmanem. Nejsou uvedeny bližší vazby, jak se tiskopisy pověsti dostaly do rukou p. Bednáře, asi již zůstanou neodhaleným tajemstvím. Ale pověst je velmi zajímavá a má přímé vazby na vlastní Drásov a pamětihodnosti tj. studánky a našeho kostela. Pověst je velmi obsáhlá a částečně veršována, proto ji předkládám ve volné zkrácené výpravné úpravě, faktičnost zůstává, vkládám doplňující vysvětlivky v závorkách. Pověst Před 900 lety žil na „Vinném hradě“ vladyka – man Draslav. Byl velmi krutý a jako tehdejší vladykové byl zarytým pohanem. Vlastnil širý kraj, pole a hluboké lesy. Poddaných, synů, dcery i vlastní manželky byl ukrutným tyranem. Pravým opakem byla jeho žena Dobromila a dcera Zlatava, které svou dobrotou mírnily krutost vládce a pána nad poddanými. Jednoho dne se Zlatava spolu se svými družkami bavily nad novotami událostmi, které k nim donesly až z Velehradu, že tam zavítali dva věrozvěstové na popud Rostislava – knížete, až z daleké Thesalonie (Řecko) Cyril a Metoděj, aby hlásali v našich krajích pravou víru. Zlatava i její matka Dobromila byly velmi nakloněny tomuto číslo 4, prosinec 2013 novému učení. Tomu pochopitelně velmi nepřál pohanský kněz Vlchovec, který obvinil obě ženy v očích vládce a mana Draslava, když prohlásil: „Též tvoje žena i dcera sluchu popřávají těmto novým nehodným, spolu se svými družkami a odmítají přinášet oběti bohům našim, kteří odvrátí svou tvář od nás“. Draslav man zamával kyjem a prohlásil: „Dříve vybiju každému leb, nebude-li přinášet oběti bohům naším, smrt všem, kdož poddají se víře cizí“. Zlatava odpovídá otci a tvoří vyznání nové víře, že se těší na příchod věrozvěstů Cyrila a Metoděje, že se jí zdá, jak Matka Boží se synem v náručí sestupuje k naší studánce a že by se ráda v nové víře pokřtila od věrozvěstů. Man Draslav zlostně odjel na posvátný háj, poradit se s bohy (posvátná háj se dle pověsti nacházel v místě dnešního kostele). Podle pověsti se měl Cyril a Metoděj spolu se svým doprovodem ubírati tímto krajem (vedly zde totiž obchodní stezky od Brna přes Lipůvku, Tišnov dál na Třebíč). Od tohoto dne uplynul čas a když se jednou Zlatava opět zahleděla ve směr východní, uviděla divný průvod. Vpředu kráčeli dva muži, jeden knihu nesl, druhý kříž. Spolu s nimi družky její a mnoho známých, jak přicházejí blíž. Zástup přichází k hradu, padá na kolena a vyznává novou víru. Zlatava spěje rychle k nim, chce dosíci svatého křtu. Leč pohanský kněz Vlchovec volá na mana Draslava: „Dcera zrádná tvá utíká, zavrhla dědy i oběti bohům, chce znáti křesťanů Boha“. Draslav volá, sedlejte vraníka, podejte meč, dnes bude její hlava dole. Tam u studánky se ukrývá, volá Vlchovec – pohanský kněz. Man Draslav vzteky supí: „Tak i matka tvá k nevěře tě svádí“, jeden rozmach mečem a hlava Zlatavy do studánky se kutálí. Lid spolu se svatými muži spěchá ke studánce, aby se nechali pokřtít. Tu vidí, že Draslav na pobízení Vlchovce chce ztrestat mečem i svaté muže, leč zem se zachvívá, otvírá a v ní mizí Vlchovec. A lid se diví, Draslav na kolena padá, ze studánky se vynořuje Zlatavy hlava. Vedle svatých bratří objevuje se krásný jinoch, sdělil co viděl, prosil Metoděje, aby Zlatavu pokřtil vodou ze studánky. Na to zase mizí. Matka bere hlavu dcery na klín a Metoděj křtí Zlatavu. Draslav jihne a prosí ve jménu sv. Kříže o křest, Metoděj nabrav vody ze studánky děl: „Nechť voda ze studánky této nikdy do skonání světa ne- 25

Drásovský zpravodaj