Farnost Drásov

Centrem naší drásovské farnosti je náš kostel Povýšení svatého Kříže.

Krátce z historie našeho kostela

Je to státem chráněná kulturní památka, je jednolodní stavbou s hranolovou věží na západní straně z poloviny 13. století. K pozdně románskému jádru bylo před polovinou 14. století přistavěno kněžiště se sakristií a současně vymalováno. Až někdy v 15. století byla přistavěna věž. V kněžišti byly v roce 1932 objeveny gotické nástěnné malby s christologickými a mariánskými náměty z druhé poloviny 14. století, restaurované v roce 1981.

Současnou podobu kostel získal po stavebních i interiérových úpravách v 1. polovině 19. století. Generální rekonstrukce kostela byla provedena v roce 1955 a poslední oprava ukončena v roce 1983. V zařízení kostela je cenná sochařská výzdoba hlavního oltáře z konce 18.století od Ondřeje Schweigla. Volně umístěné dřevořezby sv. Václava a sv. Cyrila a Metoděje z let 1940–1941 jsou dílem Heřmana Kotrby. Zhotoveny a posvěceny byly za II. světové války v letech 1941–1942.

Zvony V roce 1512 dala ulít abatyše Kunhuta zvonařským mistrem Jarošem zvon se jménem Povýšení sv. Kříže, ten je ve zvonici kostela zavěšen dodnes. Zvon má největší průměr 960 mm a podle akustického rozboru z roku 1948 patří k nejkvalitnějším dílům své doby i současnosti, je naladěn v tónu b1. Vedle zvonu Povýšení svatého Kříže je menší zvon Svatý Cyril a Metoděj a potom ještě malý zvon „umíráček“, který nese jméno Neposkvrněné Srdce Panny Marie.

Ze života naší farnosti

Od roku 2010 spravuje naši farnost otec P. ICLic. Pavel Kopecký, který je farářem v blízkém Čebíně a excurrendo administrátorem ve farnosti Drásov.

A co u nás žije?

V době kovidové, kdy byly kostely zavřené, si lidé více uvědomovali, jak moc nám všem chybí mše svatá a růženec, který u nás otec Pavel Kopecký zavedl před každou mší svatou stejně jako se oživila tradice Prvních pátků a Prvních sobot v měsíci a úcta Mariánská. Farnost koná tradičně v září pěší pouť na Vranov, dvakrát za rok je farní den, kde se sejdou nejen aktivní věřící, ale i ostatní lidé z vesnice. Jako by postupem času mizela hranice mezi námi, kdo pravidelně navštěvujeme bohoslužby a lidmi „nevěřícími“. Velký podíl na tomto má naše paní starostka, která, ač nepraktikující, trvale všemožně podporuje všecko, co farnost koná. Tak jsme s podporou městyse Drásov dokázali v roce 2022 uskutečnit rekonstrukci střechy kostela. Celou tuto, zdálo by se, pro farnost akci nad naše síly, jsme svěřili Panně Marii. Otec Pavel se při každé mši svaté modlil spolu s námi o zdar celé akce. A Matka Boží se oslavila.

A pak musím zmínit náš pěvecký sbor při kostele Povýšení svatého Kříže. Kdysi se mě někdo zeptal, jak dlouho náš sbor existuje a já jsem mu odpověděla: „Odjakživa“. Zpívala moje babička, narozená v roce 1898 a její sestra a další jejich vrstevnice, které jako dítě ještě pamatuji na kůru a potom další generace a další. Náš sbor je takový poklad naší farnosti, sdružuje lidi věřící a nevěřící, prostě všecky ty, kdo rádi zpívají. Otevírá lidem cestu ke svátostnému Pánu. Na začátku každé zkoušky se společně modlíme. Zpíváme téměř celoročně s výjimkou letních prázdnin. Pokud se slaví něco v obci, rádi zazpíváme i na veřejnosti pro všecky občany Drásova. A jak nás lidé znají, stalo se, že škola před Vánocemi poprosila, aby se děti směly podívat na varhany. Přišlo postupně celkem sedm tříd prvního stupně a nakonec i školkáčci se přišli podívat na varhany i na pohyblivý betlém, který je také chloubou naší farnosti, vyřezal jej v roce 1935 tehdy již osmdesátiletý brněnský řezbář pan Alois Vajer.

Právě letos, kdy otec biskup Pavel Konzbul vybízí k pastoračním aktivitám ve farnostech, snad Pán sám režíruje tato neplánovaná setkání, mnohé děti dosud nikdy v kostele nebyly, paní učitelky také vyjadřovaly údiv nad naším kostelíčkem, o kterém při nedávné rekonstrukci páni památkáři řekli, že je to „skvost“.

A tak vás, kdo tento příspěvek čtete, srdečně zvu k nám do našeho drásovského kostela. Na mši svatou anebo jen prohlídnout si kostel nebo dokonce pro vás, kdo rádi zpíváte, pozvat vás do našeho sboru. Za drásovskou farnost Alena Lavičková, varhanice