Co si přečteme v kronice

Ve zpravodaji č 1/2021 jsem napsala o smírčích kamenech v Drásově, jejich historii a kde se vyskytují. V tomto čísle bude pokračování o kamenech, které v Drásově byly a jsou i s příběhem, tak jak to zapsal tehdejší kronikář pan Otmar Jurnečka.

Opis je z roku 1967 z kroniky č. 2, s. 104 a 105, a je bez jakýchkoliv úprav.

Nejstarší z těchto památek je kámen s templářským křížem zazděný na jižní straně našeho kostela. Stával jistě někde u cesty, až byl našimi předky vyzvednut a použit jako stavební materiál. Dle zápisu v pamětní knize farního úřadu v Drásově, roku 1168 daroval Jindřich, syn Vladislava I. statky Tišnov bratrům sv. Jana Jeruzalemského, čili Johanitům – Templářům. Tento rytířský řád střežil kraje, odtud hraništní a strážní názvy kopců „Stráž“. Z těchto dob pochází zmíněný kámen.

Další památný kámen s křížem stával na dvorku chalupy Plevačových, nyní Matalů č.p. 67. Tento kámen byl opatřen pověstí, dle které v určité dny na dvorku bylo slyšet hrát vojenské pochod. Dle tohoto se soudilo, že u kamene jsou pochováni vojenští vysloužilci. Pozdějšímu majiteli domku kámen překážel, rozbil ho na kusy a odvezl kamsi za humna na hromadu kamení.

Třetí památný kámen stával za humny na východní straně vesnice, uprostřed obecní parcely 90/2, tak asi proti vchodu do zahrady Babáka Josefa č.p. 48. Byl asi jeden metr vysoký a křížem obrácený k východu. Na parcele byla obecní školka ovocných stromů, na které tehdejší nadučitel Zeber Jan s žáky školy vypěstoval značné množství stromků, jmenovitě jabloní, které byly vysázeny podél silnic a v zahradách drásovských občanů. Tím se pan nadučitel zasloužil o zvelebení ovocnářství v Drásově. V dřívějších dobách bylo ovocných stromů ve vesnici málo a jablko v zimě bylo vzácností. Když školka byla zrušena a na parcele se pěstovalo obilí, kámen při orbě překážel, byl vyzvednut a posunut několik metrů na západ a posazen do kraje parcely k cestě za humny. U kamene, jmenovitě severním směrem, kde se terén snižuje, nachází se nehluboko pod povrchem lidské kostry, přicházelo se na ně při orání pozemku. Vyskytují se pověsti, že v Drásově a na rovině mezi Drásovem a Malhostovicemi tábořil uherský král Zikmund. V obecní kronice první kronikář Jan Vrchlabský o tom píše: „Roku 1425 byl Drásov, jako hradbami obehnané město zvolen Zikmundem z rodu Lucemburského se zeťem tohoto markrabětem Olbrachtem, jako operační základna v polním tažení proti Táborům, kteří v té době obsadili klášter Třebíč.

Že Drásov skutečně pevností byl o tom svědčí název kopce „Stráž“. Konečně největší důkaz podává to, že za humny se dosud říká „Na Valech“. Čtvrtý památný kámen nacházel se na břehu potoka Lubě proti domu Marie Rousové č.p 138, (asi 10 metrů před prvním oknem), byl asi 50 až 60 cm vysoký, při regulaci potoka byla k němu nahrnuta hlína, takže nyní vyčnívá ze země asi 10 cm. Pátý a snad největší památný kámen s křížem stával na parcele čís. 3804 – Žárské prostřední hony asi 1 až 2 m od jižní hranice – brázdy a 3/5 délky pole od cesty do Jeker a 2/5 délky pole od cesty do Všechovic. Dle výpovědi Františka Hejmaly Drásov č.p. 136 narozeného 1888, kámen byl asi 140 cm až 160 cm vysoký a překážel v orbě. Tehdejší majitel pozemku František Ondráček asi v roce 1902–1904 dal kámen vyzvednouti a odvezti na svůj dvůr. Kámen a jeho okolí byly opředeny různými pověstmi, některou roční dobu prý tam v noci řehtal kůň, strašilo tam apod. Proto některé osoby, jmenovitě ženy přemluvily pana Ondráčka, aby kámen zavezl zpět a nehýbal s ním, což tento učinil. Aby však nepřekážel v orbě, nechal vykopat jámu a kámen do ní zapustili a zahrnuli tak, aby asi ½ m ornice bylo nad ním. Práci tuto prováděli bratři Šultésové, kteří bydleli v obecním domě č.p. 7. Dle výpovědi Josefa Borkovce č.p. 26, syn Františka Ondráčka, Otmar Ondáček, asi v roce 1933 chtěl se přesvědčiti, zda kámen na svém místě je a jak vypadá. Nechal jej částečně vykopati, odkrýti, asi do hloubky 1 m až 1.30 m. Kámen seděl pevně v zemi, nemohli s ním pohnouti, proto ho znovu zahrnuli. Borkovec Josef udává, že byl při tom a kámen viděl. Šestý kámen s křížem dle sdělení Vladislava Rašovského č.p. 54, byl nalezen při úpravě cest a rozorávání mezí, po zcelování pozemků v roce 1949 u jejich pole parcela č. 2168 – Klucanský. Toto pole bylo krajní Klucanský a hraničilo s polnostmi „Dílce“. Hranice mezi Klucanskými a Dílcemi tvořil příkop a stezka, která měla též parcelní číslo 2169. Horní část (západní) hraničila s katastrem Tišnova. Asi 50 m od hranic Tišnova v příkopě stával kámen s křížem, byl téměř celý zahrnut hlínou, proto byl nepovšimnut a skoro se o něm nevědělo. Tudy vedla kdysi cesta z Drásova do Tišnova, která šla od kostela ke kříži u brodu (tam byl brod přes potok Lubě před regulací) a dále do Dílců a Šatama ke kostelu v Tišnově. V dnešním Mezihoří se nacházel les a močály. Po zcelování pozemků, při rozorávání mezí a úpravě cest, byl kámen vyorán a pohozen. Nějakou dobu tam ležel, pak byl někým odvezen, neznámo kam.